Paralaxa
tři
12. října 2013
začátek v 9:09
info@prlx.cz
Pražská městská podzimní pohodová denní (a večerní) šifrovací hra s originálními šiframi.

PoŠkole 2013

Reportáž týmu n či π?

Přípravy

Rok se s rokem sešel a opět se blížila má nejoblíbenější šifrovací hra. Byla vlastně první šifrovačkou, kterou jsem kdy šel. A byla vždy úžasná, ať už jsme skončili na třináctém nebo po dvanáctihodinovém zákysu z blbosti na pátém stanovišti, byť nás zavedla až do pekla, zato se snídaní v ceně. Krásné šifry s milým nápadem, přijatelné množství bahna, super atmosféra.

Letos bohužel dva členové týmu účast odřekli, naštěstí se nám na poslední chvíli podařilo najít cenné posily. Byť Michal svou cestu autobusem 125 na start jaksi podcenil a dorazil tak s podstatným zpožděním, mně se naopak po zkušenosti z předchozího dne a identické trasy situaci podařilo přecenit a tak jsem v parku u tvrze byl dávno před začátkem registrace. Spolu s Ondrou z Carpe Testudo jsme si vyzvedli startovní balíček z letáčků a obálky. Postupně dorazila Anička i nové posily a v sedm hodin jsme si tak ve čtyřech „užili“ smrt vědce a za zvuků zvonů jsme z obálky vytáhli úvodní šifru.

Start

Chobotnice, další tvorové a pět známých prasátek. Že jsou oči každého tvora divné, až na nehodícího se pavouka, jsme si všimli, mapu parku ale v obrázku neobjevili. I kdyby, stejně bychom dávno poučeni zkoušeli cestu jinou, a tu jsme také objevili. Snad až příliš okatě jsme přiložili druhý výtisk k prvnímu a díky stále svítícímu slunci přečetli heslo NYMFA. Na druhé stanoviště jsme tak mířili stále bez Michala. Ten od autobusu to měl ale přeci jen blíže a tak míří na dvojku asi sto metrů před námi. U Chodova se naše cesty ale rozdělují a my zamíříme ke druhému vchodu do Kunratického lesa, také s památným dubem, také u dané ulice. Michal naštěstí šifry našel a po pár minutách se u silnic nacházíme.

Kolečko

Že si nechceme nechat ujít krásné šifry před sedmičkou, na tom jsme se shodli, noty jsme tak odložili stranou a v průběhu kolečka lesoparkem jsme nad nimi ani nepřemýšleli. Kozel pak padl v podstatě v minutě.

Orgové u rybníka vypadali skoro jako Romeo a Julie, nádherně dokreslovali zadání šifry. Objevení děl WS proběhlo hned, pak ale nastala dlouhá doba hledání jednotlivých děl na internetu. I tak se nám dohaluzením tajenky podařilo o pár míst poskočit na čtvrté místo, v té době ještě nikdo na sedmičku nepřeskočil.

Čtyřka byla vysoko, papír plný čar. Skoro autorským řešením jsme přišli na princip a opět přiložením dvou výtisků k sobě se Anička rozhodla luštit tajenku. Čar bylo mnoho a číst se měla jen půlka z nich, i tak se ale většina písmenek přečetla a šlo se dál.

Na pětce přišlo první sednutí si. Názvy písniček problém nedělaly, jenže co z nich číst? Zkoušeli jsme vybírat podle čísla sloky, podle čísla verše, nic. Tvrdil jsem, že něco ty písničky společného mít musí! Navrhoval jsem vždy nějaké město, ale Anička si naštěstí všimla čísel. A ono to i něco dávalo. Slunéčko sedmitečné dělalo problém, ale ta trojka tam určitě taky někde bude.

Drsné ráno jsme vyzvedávali už za tmy, ráno ale rozhodně ještě nebylo. Naštěstí. Na nápovědu jsme tak čekat nemuseli, byť ze semaforu nic nevycházelo. Po pokusech s kreslením semaforu jsme objevili, že v každém odstavci jsou právě čtyři časy, asi trojan. Opětovné kreslení písmenek totiž už objevilo písmeno S a T, písmeno A se dalo uznat a ostatní bychom taky nějak složili, i když přesný postup skládání jsme neobjevili.

Flašinet

Příchod na sedmé stanoviště byl kalen náskokem týmu Carpe Testudo, které jsme chtěli porazit. Chytlavá písnička „Sčítáme hříchy, z vášně a pýchy….“ náladu rychle vylepšila. S Michalem jsme objevili v textu mnoho odkazů na zastávky v Praze (Hrdlořezy, Perunova, Kuchyňka, Smíchov…), doslova díky bohu za Matuše, jehož nápad s desaterem zastínil naši cestu do pekel. Teď jen správně očíslovat hříchy a máme hned dvakrát nezávisle na sobě „SVANEIKA“. „SV bude asi severovýchod, a Severovýchodní ulice by tady být mohla.“ Naštěstí v mapě dříve než Severovýchodní objevili jsme Svatou Anežku a vyrazili na jeden z bohužel více delších přesunů.

Zákazy

První pohled na šifru mě nesmírně potěšil. Přesně díky těmto šifrám mám PoŠkole rád. „Ne Morse, ne Braill, ne grafika, ne mřížka…“ Vše se ale na tabulky přiřadit povedlo, vyřadili jsme si tak vše. Inkoust pod světlem lampy vypadal zvláštně, navíc co jiného než led bylo v povinné výbavě? Ani důsledné chlazení papíru však s černými hlavičkami panáčků nic nedělalo. Zjištění, že jsou na každém okénku a každá jinak velká, nám chvíli trvalo. Až na přesunu nám zpětně docházelo, že vlastně pravítko na tabulkách je také a nevyškrtnuté. Podle mého nejhezčí šifra ročníku, obzvláště polský kříž pobavil .

Polský kříž

Písmena z polského kříže byla objevena rychle, nápad na zakreslení chlívečku do tabulky ale chvíli trval. Zatímco já barevně kreslil rozložení jednotlivých písmen, ostatní na to nějak přišli. Jen velmi neochotně jsem jim dával druhé zadání pro rychlejší doluštění řešení, zatímco já se snažil dokončit své umělecké dílo.

Ořezávátko

Před ořezávátkem jsme s Aničkou zasedli pod lampu mírně vzdálenější od stanoviště, mezitím zbytek týmu šel vyzvednout zadání. Pod lampou jsme ale nebyli první a zřejmě předchozí tým zde dvě kopie zadání zanechal. Že bude potřeba led nám tak bylo jasné ještě před přinesením blikající krabičky. Ta ovšem začala přehrávat písmenka po zahřátí v ruce dřív, než jsme vyndali termosku s ledem. Zjevil nám tak text „NAZAPADEVYCHODNIHORYBNIKA←“. Na další zahřívání už krabička nereagovala, vzali jsme tedy termosku. Michal krabičku do termosky ihned vhodil a následoval dlouhý pokus o vytáhnutí ořezávátka opět ven. Po konstatování, že tento kus už orgové asi nikdy nepoužijí, začala termoska zářivě svítit. Jako do dalekohledu jsme se dívali na text, který nám pozpátku říkal, kam jít dál. Trvalo mu to dlouho, na druhou šipku jsme se ale dostali. Anička pak svou šikovností blikátko vytáhla dříve, než jsme se sbalili.

Nudle

Na Nudli jsme se podívali, nakreslili tři linky, Přemek si mezitím vzpomněl na loňský bednářský semafor a za minutu jsme pokračovali na dvanáctku, bohužel.

Zákys

Dvanáctka bylo místem, kde jsme potkali snad všechny. Carpe Testudo už hodiny luštilo a my jsme se k nim měli přidat. Skládání bylo tak jasné, až mi bylo jasné, že Vlhká jáma by na tomto asi nezakysla. Po složení plní nadšení jsme začali číst text na druhé straně. Nešlo to snadno, některá písmenka se pod přehyby skryla, i tak ale tajenka padla, jenže nás vedla k tomu se vrátit. Má hlavní myšlenka byla taková, že vede-li tento postup skládání na předchozí stanoviště, při postupu přesně opačném získáme stanoviště následující. Dlouhou dobu jsme se tak snažili vytvořit postup reverzní, vyškrtávat použitá písmena, číst písmena skrytá v různých částech skládání. Do šifřiček se nám nechtělo. Michal vyrazil pro nápovědu do Hostivaře, Matúš šel s ním na předchozí stanoviště najít něco dalšího. Vrátil se bez ničeho, alespoň Michal nám zavolá nápovědu. Jenže Michal si popletl čas a dorazil pozdě, agenta již nenašel. Po další hodině dostáváme nápovědu, spojte to dohromady. Již jsme zkoušeli dát to dohromady s šifrou 11, ale rozměrově nesedí. Nudle z 11 taky po zadání 12 nic nekreslí. Ještě že vychází sluníčko a začíná být teplo. Se sluncem se navíc dá krásně prosvěcovat zadání skrze sebe. To a naše Paralaxní tričko upoutalo pozornost cyklistického MJe. Usmíval se na nás a dodal nám tak sílu do luštění (možná jsme se chtěli jen předvést, že jsme to ještě nezabalili). Prozradili jsme mu naše všelijaké nápady, i to, že jedno řešení nám už vyšlo. Jeho vlastně jediná a kraťoučká věta „A jak jste s tou informací naložili?“ udělala neskutečné a do pěti minut jsme měli druhé řešení 11. Krásný praktický příklad Minutového manažera.

Ještě než jsme našli druhé zadání, už nám byl další postup jasný. Čas zabralo tak akorát skládání a očíslování mezitajenky.

Obvod

V altánu na třináctce opět potkáváme MJe, dostáváme schéma elektrického obvodu a jdeme luštit opodál. Debatujeme o funkčnosti motoru na střídavý proud připojeného na stejnosměrný proud i o smyslu pojmu Wattmetr. Pojmenujeme jednotky, pojmenujeme veličiny. Hledání jednoznačné cesty jedním tahem také nefunguje. Velké šance dáváme očíslování 25 spojení vodičů a 1 spojení na kostru, jenže jak vybírat písmenka. S Matúšem debatujeme nad obvyklostí značení samčích a samičích svorek, s Aničkou pak nad tím, co to samčí a samičí konektor znamená. Zavede nás to až k vtipkování o tom, jak jednotlivé komponenty nazvat. Vtipkování o Kapličce u sedmi žároviček nás naštěstí navedla až k prohledání mapy a nalezení zajímavého kousku Prahy. Neskutečně zbytečně ztracený drahocenný čas, pokud chceme dojít do cíle, a že na to letos snad i máme.

Mocniny

Jenže ani čtrnáctá šifra nám nic nedaruje a s šancí dojít do cíle před koncem hry se pomalu loučíme. Že v každé trojici chybí jeden do čtveřice, to dáváme za pochodu. Společnými silami (každý s jednou barvou) kreslíme do tabulky chybějící znaky. Po pěti vyplněných už vidím, že to něco kreslí. Jenže po doplnění tabulky mi je jasné, že to jsou jen klikyháky, které písmena nepřipomínají. Alespoň samohlásky bych poznal, ale ne. Zato barvy sedí s Poškolačkami a tabulkou mocnin a prvočísel, letos doplněnou o značku po desítkách (což sedí na rastr 10x10). Navíc tečka je jasné prvočíslo, čárky jsou druhé a třetí mocniny, jejich spojením pak dojdeme k plusu, tedy k druhé s třetí mocninou dohromady. Tabulka chybějících stačit asi nebude, tím přeci zanedbáme spoustu informací z původní tabulky, třeba pořadí prvků a barev. A další několika hodinový zákys je tu, a to s vyřešenou šifrou. Předhání nás opět Carpe, stejně tak i Nočný motýľ, poslední dorazivší tým do cíle. Až po dvanácté hodině mi souměrnost tabulky s doplněnými symboly nedá a tentokrát u jiné barvy objevuji písmenka R a Y. Inu i ten VRAH tam najít lze a tak poklusem utíkáme vyzvednout patnáctou šifru.

Konec

Nedostatek času dojít na další stanoviště a teplé počasí nás už nenechá luštit patnáctku naplno, přesto názvy měst i s přídomky padají. Teď jen podle čeho číst. Pod a nad jsou nápadné, tedy zkoušíme jednou brát písmena z názvu města, podruhé z názvu řeky či hory. Posuny nazpět podle vrstevnic také nepomáhají. Krásná mřížka 13x10 vznikající spojováním všech kót nás jen zavádí pryč. Ve dvě odpoledne tak dostáváme až polohu s cílem.

Děkuji

Opět skvělý zážitek, tentokrát jsme dokonce skončili až kousek před cílem, navíc bez použití šifřiček. K dosažení cíle nám pak už pouze chyběl čas, nikoliv schopnosti. Mrzí mě, že jsme to nestihli, zato se těším na další rok, získal jsem totiž ambici příště do cíle dojít, děj se co děj . Krásné šifry, škoda jen delších přesunů. Také obdivuji organizátory za bleskové vypořádání se s povodněmi. A navíc během luštění padlo pár skvělých nápadů na šifry na další Paralaxu.

Sepsal: Petr Sedláček

„Bůh stvořil člověka, když ho přestaly bavit opice. Na další pokusy už pak neměl nervy.“ Mark Twain